naše cesty po světě - Zdeněk a Iva

1. den
I přes rodinné problémy, které nás postihli v posledních čtrnácti dnech se nakonec vydáváme s babičkou navštívit jednu z nejmenších zemí Evropy Lichtenštejnsko a jižní část Bavorska. Tato zemička leží na hranici Švýcarska a Rakouska. Na její prozkoumání nám postačí pár hodin prvního dne a pak se přesuneme do jižního Bavorska, abychom navštívili světoznámé zámky Ludvíka II bavorského a jezero Bodensee. Pokud by nám vyšlo počasí, což vzhledem k špatné předpovědí není moc reálné, tak bychom zavítali i  na vrchol Zugspitze. V pátek těsně před odjezdem ještě měníme druhé ubytování ve městečku Schwangau. Odpoledne mi dorazila last minut nabídka a tak máme na poslední chvíli možnost vyměnit třílůžkový pokoj za dvoulůžkový na slušném místě a za výhodnější cenu. První hotel vzhledem ke zvláštním podmínkám necháváme nezměněný (storno poplatek 80 % ceny).
Vstáváme po třetí hodině a přesně o půl čtvrté vyrážíme do městečka Vadůz. Podle navigace nás čeká 620 km a do cíle bychom měli dorazit kolem desáté. Vzhledem k brzkému odjezdu jsou silnice skoro prázdné a jen občas projede nějaký ten kamion. Za hranicemi začíná pršet a pomalu se tak plní ne zrovna příznivá předpověď počasí o častých přeháňkách. Objíždíme Mnichov a déšť stále zesiluje. Ještě, že zatím nemusíme vystupovat z auta. Blízko hranic s Rakouskem kupuji 10 denní rakouskou dálniční známku, abychom rakouskou  dálnici nemuseli objíždět. Z  minulé návštěvy Rakouska mám zkušenost, že známka je potřeba i na některých normálních silnicích s měnícím se tříproudým provozem. Navigace nás navádí na švýcarskou hranici a protože tato země není členem EÚ je zde stále celnice. Stačí nám jen ukázat jeden pas a můžeme bez problémů pokračovat. Obávám se, že budeme navedeni na švýcarskou dálnici a během chvilky se má předtucha vyplňuje. Protože švýcarskou dálniční známku jsme nekoupili, volím na navigaci cestu mimo dálnici a již můžeme pokračovat pěknou krajinou s asi 20 minutovým prodloužením trasy. Pomalu přestává pršet a do Vadůzu již přijíždíme za hezkého počasí bez deště. Občas i vyskytne slunko. Mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem již žádná oficiální hranice není. Jen zahlédneme lichštejnský znak a za pár kilometrů ceduli označující hlavní město Vadůz. Parkujeme na placeném parkovišti s placením přes automat na švýcarské franky. Bohužel mám jen papírovou deseti frankovku a tak musím hledat, kde bych mohl rozměnit. Žádný obchod nevidím, ale blízko parkoviště vidím rozmlouvat dvě osoby a tak hned k nim vyrážím. Paní je velmi ochotná a již mám drobné mince na zaplacení parkování. Délka parkování je omezena pouze na dvě hodiny. Městečko na nás působí velmi příjemně, všude pořádek a v centru několik zajímavých staveb. Jezdí zde i místní vláček, který objíždí veškeré zajímavosti města. My však brouzdáme pěšky. Nad námi se tyčí místní hrad, ale až k němu nahoru nešplháme. Později okolo něj budeme pokračovat autem při cestě do místního jediného lyžařského centra v městečku Malbun. Nakonec ve Vadůzu trávíme více než dvě hodiny a tak raději přeparkovávám do podzemních garáží v úplném centru města. První hodina je zdarma, ale člověk musí zaparkovat nejméně dvě hodiny. V městečku vrcholí přípravy na odpoledne, kdy zde proběhnou dvoudenní oslavy 300 letého výročí založení lichtenštejnského státu. Je zde již postaveno mnoho stánků, ale mnoho lidí tu zatím není. Asi přijedou a zaplní centrum až odpoledne. My však již nečekáme a pokračujeme dále. Asi 15 km dále se nachází jediné lyžařské centrum v Lichtenštejnsku v městečku Malbun.
Máme docela štěstí, protože mlha ustoupila a máme pěkný výhled do blízkého okolí i na místní vrcholky, které se zdvihají až do výšky přes dva tisíce metrů. Jdeme až k sedačkové lanovce, ale nahoru nepojedeme. Začíná pomalu padat opět mlha a tak bychom nahoře nemuseli nic vidět. Než se vrátíme zpět k auta, tak již díky mlze není nic vidět a i drobně začíná pršet. Na nic již nečekáme a malý lichtenštejnský stát pomalu opouštíme. Původně jsme ještě chtěli navštívit druhý velký hrad Gutenberg, ale vzhledem ke změně počasí pokračujeme přes hranice do rakouského města Bregenz, které leží u jezera Bodensee. Musíme uznat, že i když je Lichtenštejnsko malý státeček, životní úroveň je tu asi o hodně vyšší než u nás. Jen ty ceny v restauracích jsou hodně vysoké, asi jako v sousedním Švýcarsku. Proto s občerstvením počkáme až do Rakouska. Zatím využíváme našich zásob z Prahy. Než dojedeme do města Bregenz přestává pršet, ale mraky se stále honí a je jen otázkou času, kdy se déšť vrátí. Neztrácíme tudíž čas a jdeme na krátkou procházku okolo jezera a také nahlédneme do centra města. Žádné muzea nehledáme, raději si chceme vyhlídnout pěknou restauraci, odpočinout si a dát si dobré kafčo s kouskem sladkého. Jen co dosedneme, začne pršet a tentokrát o poznání silněji. Naštěstí máme nad sebou velký slunečník a tak nám kapky deště příliš nevadí. Zatím máme opravdu štěstí, jako bychom se s deštěm domluvili, kdy může pršet. Teď nás již čeká jen cesta do nedaleké vesničky Kislegg, kde máme rezervované ubytování. Díky navigaci nemáme problémy i když hotel je si 3 km mimo vesnici. Po cestě a celodenním chození jsme unaveni a tak již na večer zůstáváme v hotelu a já se již těším na večerní zápas s Ruskem na fotbalovém ME.

2.den
Probouzíme se do deštivého rána a tak nemáme kam spěchat. V klidu posnídáme a pak přejedeme o 90 km dále do městečka Schwangau, které je výchozím bodem k návštěvě zámků Schwangau a Neuschwainstein. Je něco po deváté a parkoviště se teprve začíná plnit. Stále prší, ale aut přijíždí dost. Je vidět, že tyto památky patří k nejnavštěvovanějším v celém Německu. Na velkém parkovišti nás vítá mladík a s pohledem na naší SPZ nás zdraví dobrý den a hned se vrací ke včerejšímu fotbalu.  Jako dobrý prorok mi sděluje, že včera byli Rusové lepší, ale příště určitě vyhrajeme. Jak prorocká slova !. Já v to však ve chvíli parkování příliš nevěřím. Ale zpět k našemu výletu.  Naše kroky vedou k pokladně, kde zakupujeme kombinovanou vstupenku na oba zámky ( 23 EUR). Máme hodně času, protože první návštěva nás čeká za více než hodinu a půl. Ještě, že není TOP sezóna, to bychom určitě čekali mnohem déle. Jakmile je počet míst vyčerpán, prodává se na další prohlídku. Tak se může stát, že pokud sem zavítáte třeba až v poledních hodinách v červenci nebo srpnu, lístky na daný den již nedostanete ! V klidu docházíme k prvnímu zámku procházkou okolo jezera odkud jsou velmi pěkné pohledy do okolí. Bohužel nám počasí moc nepřeje, stále prší. Při vstupu do zámku každý návštěvník dostane přístroj na kterém si následně vyslechne výklad v jeho rodné řeči. Stačí říci jakou řeč chcete nastavit a obsluha u vstupu to hned zařídí. Tento systém již funguje v Německu docela běžně. Prohlídka druhého zámku je až po 14 hodině a tak máme na přesun spousta času. Zde je možno do kopce využít i koňský povoz, ale my jdeme opět pěšmo. Trochu pohybu neuškodí a hlavně přestává pršet a trošku se vyjasňuje. Určitě tudíž zvládneme i procházku k místnímu vodopádu a mostu z kterého je pěkný výhled na zámek. Mohu konstatovat, že i když jsem oba zámky navštívil nedávno, z interiéru si již mnoho nepamatuji. Přeci jen těch návštěv zámků bylo v poslední době více a trochu se zážitky míchají dohromady. Proto mi opakovaná  návštěva určitě neuškodí.  Pomalu se vracíme k autu a jedeme jen asi 5 km na naše nové ubytování. Chvilku nám trvá než se dostaneme ke klíčům od našeho pokoje. Nikdo zde není a tak musíme telefonovat. Klíče jsou uloženy ve schránce, která nám nejde hned otevřít. My se ale nedáme a po pár telefonátech se nám zdaří se do objektu dostat, dříve než dorazí majitelé. Apartmán je velmi luxusní až jsme překvapeni. Zařízení je ve částečně ve stylu zdejších zámků kombinované s nejmodernější technikou. Jen přípojka na internet není funkční, ale jeden den snad přežijeme. Po ubytování se pěšky vydáváme po cyklostezce do nedalekého městečka Füssen. Procházka i samotné městečko nás nezklamalo. Tentokrát máme více času než při minulé návštěvě a tak vystoupáme až k místnímu hradu, kde nás zaujme jeho fasáda. Vše je plasticky namalováno, takže člověk ani nepozná, že jde o malbu a ne skutečné stavební prvky. Po procházce si dáme dobrou večeři a zpáteční procházku na dobré vytrávení.

3 den
Opět se probouzíme do pošmourného dne a tak z výletu do hor nebude nic. Nezbývá nám nic jiného než změnit naše plány a tak rakouskou silnicí dojedeme k dalšímu zámku bavorského  panovníka Ludvíka II Linderhof. Při koupi lístků nám pokladní sděluje, že máme smůlu protože jsme jen o chvilku přišli o výklad v češtině. Fasujeme tedy jen psaný výklad v češtině a prohlídku absolvujeme v německém originále. Dobrou zprávou pro nás je, že když vyjdeme ze zámku ven, přestává pršet. Hned je procházka po parku příjemnější. Druhou naší zastávkou je klášter  Ettal. Zde zrovna probíhá mše a tak chvilku posloucháme. Ještě si kupujeme místní klašterní pivo, které zde vyrábějí v malém pivovaru. Okolní hory jsou v mlze a tak volíme cestu zpět se zastávkou v nechvalně známém městečku Dachau. Volba to nebyla zrovna nejlepší, museli jsme projet celým Mnichovem a město nám moc nezaujalo. V neděli je skoro všude zavřeno a ani zde nejsou žádné zajímavé expozice. Asi po hodince strávené procházkou po centru a přilehlém, nepříliš upraveném parku se vracíme k autu a pokračujeme domů. Po osmé hodině jsme doma, zbytek cesty proběhl naprosto bez problémů.