naše cesty po světě - Zdeněk a Iva

1den (13.8.2011)  odlet z Prahy do Lyonu a přejezd do Avignonu

  Pro letošní léto jsme si vybrali za cíl naší dovolené opět oblíbenou Francii. Po loňské podaření návštěvě Normandie a zámků naLoiře se vydáváme opět ve čtyřech do Provence. Na podzim s nám podařílo zakoupit velmi levné letenky se společností Easy Jet do Lyonu. Zde máme objednané auto od společnosti Alamo a pak by nás mělo čekat asi 250 km do města Avignon.

 Před jedenáctou hodinou jsme na Ruzyni a  na tabuli se objevuje správný čas našeho odletu, t.j. 12,30 hod. Za chvíli slyšíme hlášku aby si cestující se společností Smart Wings vyzvedli poukázky na občerstvení. Hned nám to připomene loňský rok, kdy jsme zažili to samé. Náš let měl tehdy zpoždění skoro 4hodiny.   Let probíhá v pohodě a již během hodiny vidíme pod sebou Ženevské jezero,  což je předzvěstí hezkého počasí.   Ve 14 hodin přistáváme  a hned po výstupu z letadla pociťujeme velkou změnu klimatu.Oproti Praze teplota výrazně stoupla. Je zde asi 34 stupňů, což se nám objevuje na teploměru v autě. K půjčovně se dostáváme z terminálu bezplatným autobusem a kolem 15 hodiny vyrážíme směr Avignon. Na navigaci zkoušíme nastavit cestu mimo dálnici, ale čas přes čtyři hodiny nás od tohoto záměru odrazuje. Volíme trasu po jedné z nejfregventovanějších dálnic ve Francii A7. Je sobota odpoledne, ale provoz připomíná největší špičku dne. Každou chvíli skoro zastavujeme a průměrná rychlost se pohybuje kolem sedmdesátky. Skoro vzpomínáme na naše dálnice. Zejména, když po projetí 240 km, platíme 19 EUR. To není zrovna levné, ale co se dá dělat. Náš hotel nacházíme díky navigaci bez problémů a v sedm večer můžeme podniknout výlet do centra města. Naštěstí to nemáme daleko. Bydlíme kousek od městských hradeb a k největším zdejším skvostům (Papežský palác a most  St. Bénézet) je to jen něco přes kilometr. Naše recepční nás vybavuje mapou, dává přístupový kód do objektu a pouští nás do podzemní garáže.Hotel je v moc pěkné zahradě a tak večerní plán je jasný. Prohlédnout si hlavní památky a koupit něco dobrého navečer a na snídani. První cíl se hned daří. V paláci je provozní doba až do 21 hodin a tak prohlídku bezvadně stíháme. Zvláště pohled do okolí za krásného počasí stojí za to ( vstupné 10 EUR za osobu). Po opuštění paláce se touláme centrem a za chvíli už stojíme před památným mostem.  Na něj si už k pokročilé době nedostáváme, ale pohled od řeky na trávě a s Heinekenem také není k zahození. Most byl počátkem 17 století poničen rozvodněnou Rhónou. Díky tomu se do dnešních dní zachovaly jen 4 oblouky z původních 22.

Teď nás čeká druhý úkol, trošku těžší, najít nějaký obchod. Když už ani nedoufáme, zjeví se nám v centru malý obchůdek a i poslední veka na nás čeká. Díky navigaci v mobilním telefonu nacházíme náš hotel asitou nejkratší cestou. Co více si přát. I přes trošku delší cestu z Lyonu oproti našemu plánu se první den docela vydařil.

 Náklady : dálniční poplatky 19 EUR, jídlo a pítí 60 EUR, vstupné do paláce 40 EUR, ubytování čtyřlůžkový pokoj 105 EUR (bez dlouhodobé rezervace není v létě šance sehnat levnější ubytování kromě kempů), parkování 5 EUR.Celkem 229 EUR

 2 den (14.8.2011) - návštěva vesnic v pohoří Luberon

 Ráno začínáme vlastnoručně udělanou snídaní, balíme a před desátou vyrážíme .do pohoří Luberon.  Prvním naším cílem je vesnička Roussellion,kde dříve bývala naleziště okru. Hned to poznáváme připříjezdu do vesnice, která září jednotlivými odstíny pocházejících z místních nalezišť. Hledáme místo na parkování, což zde není úplně jednoduchá záležitost. Najít hned místo je tu skoro jako vyhrát v loterii. Vjíždíme na parkovitě přes závoru v domnění, že zde bude volné místo, když jsme sem byli vpuštěni. Po chvíli zjišťujeme, že nejsme sami, kteří hledáme místo. Snažíme se najít co nejlepší pozici a čekáme až někdo odjede. Po čtvrt hodině máme štěstí. Konečně můžeme navštívit místní naučnou stezku po povrchovém dole okru. Kupujeme kombinované lístky včetně návštěvy bývalé továrny na zpracování okru (7 EUR). Volíme kratší, asi 30 minutový okruh. Boty máme po projití trošku zbarvené, ale procházka stála zato. Jdeme si ještě prohlédnout vesnici, trochu se občerstvit a už na nás čeká asi 3 km vzdálená továrna. Zde není parkování problém a zjišťujeme, že bychom ani nepotřebovali vstupenku. Procházíme se po jednotlivých provozech továrny a sledujeme jakým způsobem výroba probíhala. Další naší zastávkou je malá vesnička Lacoste. Stejně jako většina ostatních vesnic se nachází na vršku a je z ní moc pěkný výhled do okolí. Z parkoviště se škrábeme nahoru a úzkými uličkami se dostáváme až k místnímu bývalému , dnes již spustlému zámku. Je dokonce přístupný veřejnosti a platí se zde vstupné, i když v průvodci píší něco jiného. Tuto skutečnost zjišťujeme. když se chceme podívat dovnitř. Stojí zde menší výprava a mně se při vyhnutí podaří zvrhnout miska s vodou. To se místní kastelánka na mne zrovna neusmívá  a jednoduchou angličtinou vysvětluje, že se tu platí vstupné. Protože zvenku vidíme, že uvnitř jsou jen prázdné místnosti, tak návštěvu oželíme a ušetříme 20 EUR. Pomalu scházíme dolů a snažíme se zachytit místní atmosféru na fotografie a video. Nasedáme do auta a projíždíme další vesnice a naší třetí a poslední zastávkou má být vesnice Oppede-le Vieux. Cestou si s námi zažertuje naše navigace zvaná Béda. Asi vybrala nejkratší trasu, ale ta si nezadá ani stěmi nejhoršími cestami v Jihovýchodní Asii. Tolik velkých děr už jsem dlouho neviděl. Opatrně projíždíme a já trpím zda to naše vypůjčené autíčko přežije. Protože couvat dozadu po této rozbité cetě by bylo ještě horší, nezbývá než vydržet. Nakonec se před námi objevuje pěkná vesnička se zchátralým hradem na kopci. Přijíždíme na zvláštní parkoviště, které je také do kopce a parkuje se v jednotlivých řadách mezi stromy. Výběrčí nám určuje naše místo a tak můžeme  jít za poznáním poslední našídnešní vesničky. Na náměstí se všichni kromě mne rozhodnou, že se jim až nahoru k hradu již nechce. Ve vesnici se nacházejí zchátralé domy ze 16 století a v centru je několik pěkných kaváren. Jednu z nich si nše rodina vybírá a já se přeci jen vydávám na vrchol. K mému překvapení je cesta mnohem kratší než to vypadalo ze zdola. Na vršku je i pěkný kostelík se zachovalou výzdobou. Ještě pár pohledů na okolní krásu a už vyrážím zpátky. Tlačí náš trošku čas, protože dle instrukcí od Booking Com bychom měli do hotelu dorazit do 19 hodin. Před půl sedmou zastavujeme již před hotelem v smém srdci města Aix En Provence. Zajímavostí se stává pro mne zdejší způsob parkování. Recepční mne navádí na garážové stání a po několika couváních po malém prostoru zastavuji přímo před dalším autem. Současně jsem požádán abych dal klíče od auta na recepci. Zde jich již visí více. Když potřebuje někdo vyjet, tak recepční postupně jednotlivé vozy postupně přemísťuje. jak je později při vínku pozorujeme , má celý večer co dělat. My se v klidu zabydlujeme a už nás čeká každodenní úkol, sehnat něco dobrého. Protože je neděle večer, máme strach, zda bude ještě něco otevřeno. Kupodivu na obchod narážíme velmi brzo a tak jej dáváme zpět na pokoj do hotelu a můžeme pokračovat bez zátěže. Hlavním lákadllem města je široký bulvár s mnoha obchůdky a pod obrovskými stromy.Jinak na nás toto město příliš nezapůsobilo a je podobné mnoha dalším. Stejně ale bychom na delší prohlídku neměli čas. Kolem půl desáté se vracíme na hotel a čeká násjiž zmiňované víno. Příští den se cystáme do kaňonu Verdon.

 Náklady : ubytování 130 EUR (čtyřlůžkový pokoj), parkování 9 EUR, jídlo + pití 55 EUR, vstupy (Okr) 28 EUR, dárek Péťa 26 EUR,  celkem 248 EUR

 3.den (15.8.2011) - kaňon Verdon, přejezd do St. Andrew Des Alpes

Ráno zahajujeme naší obvyklou snídaní z vlastních zdrojů na terase hotelu. Pak se ještě opět zbalit, což je jednou z nevýhod každodenního přesunu z hotelu do hotelu.  Hned na začátku máme 3 jednodenní noclehy  a až poté strávíme 3 noci v Nice. Něco  o  půl desáté máváme Aix En Provance a vyjíždíme do kopců prozkoumat jeden z nejhlubších  kaňonů v Evropě s názvem Verdon. Skoro padesáti kilometrech se před námi objevuje velké umělé jezero    Lac  de Ste-Croix do kterého ústí  řeka Vedon  K němu zatím nemíříme a pokračujeme výše do hor. Cesta je samá zatáčka a protijedoucí auto zde může být velký problém. Na mapě jsme si vyhlédli trasu okolo celého kaňonu měřící přibližně 30 km s vyhlídkovými místy po celé trase. Jak jsem zjistil v průvodci, dá se slézt přímo do kaňonu a pak jím projít nejméně 20 km. To my jsme pohodlnější a spokojíme se s výhledy ze silnice a malou Procházkova začátku kaňonu. Při příjezdu do městečka Palud se rozhodujeme zda podnikneme ještě jeden vložený okruh k chatě Malina a nakonec jsou všichni pro. Bohužel když ujedeme 8 km k chatě, cesta je dále jednosměrná a my se musíme vracet stejnou cestou.  Krásné výhledy nám vynahrazují  nepříliš příjemnou a točitou cestu. Místy máme strach, abychom při míjení druhého auta nespadli dolů. Naštěstí vše probíhá dobře a my ve 2 hodiny hledáme vhodné místo pro oběd. Na této cestě vhodných míst příliš není. Žádná odpočívadla tu nejsou, až narazíme na kemp a za plotem je pěkné sezení. Zastavujeme na přilehlém parkovišti , bereme si všechny věci s jídlem a zkoušíme nepozorované projít. Nikdo nás nezastavuje a tak již sedíme a obědváme.  Odpoledne projíždíme přes velký most  de I'Artuby a po druhé straně míříme k umělému jezeru. Zde se chceme osvěžit a konečně smočit svá unavená těla ve vodě. Zatím ne slané,  ale každé osvěžení bude dobré. Jsou zde opět mraky a tak chvíli hledáme místo k parkování. Původně jsme si chtěli půjčit šlapadlo, ale při pohledu na obrovskou frontu , tuto možnost vypouštíme. Znamenalo by to si vystát nejméně hodinu na sluníčko a tak se raději jdeme koupat. Po hodinovém osvěžení nasedáme do auta jedme k poslednímu dnešnímu cíli, městečku  Saint Andrew Les Alpes. Od jezera je to přibližně 3O km krásnou krajinou mezi horami. Před městečkem se stavujeme u supermarketu pro večeři a již hledáme hotel. Navigace jej přesně nenašla a ulice je pěkně dlouhá. Je legrace, že první problémy s nalezením hotelu, máme zrovna v nejmenším městečku naší cesty. U benzínky nám ale poradí a již vidíme docela útulný hotýlek asi 500 m od jezera s výhledem na hory. Náš pokojík je malý a postele spíše jen pro dvě osoby. Čeká nás jen jedna noc, což nebude žádný problém. Dnešní večerní procházka není tradičně městem, ale k blízkému jezeru. Docela bych se i vykoupal, ale protože je tma a jsme tu poprvé, tak nechci riskovat v noci koupání v neznámé vodě. Cestou k hotelu vidíme pěkné sezení a tak se stavujeme na hotelu pro víno, chipsy a svíčku a vracíme se sem zpět. Po jedenácté uleháme znaveni náročným dnem. Zítra nás čeká další přejezd a tentokrát již k moři do známého letoviska Nice.

Náklady : ubytování 75 EUR (čtyřlůžkový pokoj),  jídlo + pití  68 EUR, benzín 60 Eur,celkem 203 EUR

 4.den  (16.8.2011) – přejezd do Nice a jeho krátká prohlídka

 Po deváté hodině vyrážíme na přejezd do města Nice. Dnes nás čeká asi 120 km převážně hornatou krajinou. Nejdříve se ještě ale stavujeme u jezera, u kterého jsme byli včera večer pěšky.Kupodivu voda je naprosto čistá i když dno možná bude bahnité. Opět nějaká ta fotka a již vyrážíme na cestu.Koupání necháme až k moři, kde bychom měli být kolem poledne.  Asi po 40 km projíždíme okolo města Entrevaux a protože se jedná o velmi pěkný pohled na město v kopcovitím terénu a s citadelou na vrcholu. Odbočujeme na parkoviště, ale všechna místa jsou plná. Najednou jedno auto odjíždí, tak toho chceme využít. Když ale chceme zajet na místo vyjíždějícího auta, vystoupí z něj paní a vjezd nám blokuje. Trochu na ní najíždím, ale nedá se. Pak se mi snaží vysvětlit, že zde bude parkovat její bratranec. Jsem naštvaný a odjíždím. Sice vidíme další blízké parkoviště, ale nakonec jedeme dál. Trošku litujeme, protože město vypadalo moc zajímavě. Doufáme, že i další  město bude stát za zastávku. A je tomu tak. I městečko Touët sur Varleží ve velmi příkré stráni. Přemýšlíme jak se asi lidé do svých obydlí dostávají. Některé domky nahoře na kopci se zdají pěšky velmi těžko nedostupné. A protože vidíme pěknou kavárnu a prázdné parkoviště, hned zastavujeme. Čeká nás dobré kafe s croissanem.Sedíme venku na zahrádce a tak máme pěkný výhled na domky ve stráni. Už nás čeká jen pár kilometrů a navigaci nastavujeme přímo  do městečka   Éze. Cestou tak projedeme skoro celé město Nice a nakonec zastavujeme na krásné vyhlídce nad městem. Není tu moc míst k parkování, ale zrovna jedno auto odjíždí. Tentokrát nás nikdo neblokuje a tak se můžeme kochat krásným pohledem na město a záliv. Asi po 15 minutách pokračujeme do Éze. Jak vidíme podle ukazatelů,   zbývá nám jen pár kilometrů do Monaka, kam se chystáme hned zítra. Městečko je také ve velkém kopci a tentokrát vyjíždíme až nahoru a vynecháváme jeho historickou část. Procházíme se po nové zástavbě a je na co se dívat. Některé ploty jsou obrostlé vínem, čemuž samozřejmě neodoláme. Mohu říci, že s naším hroznovým vínem se to nedá srovnat. Holt zde svítí slunko o  něco více než u nás. Teď bychom se ještě rádi vykoupali. Jen je problém najít místo  k zaparkování. Kousek před Nice je malá restaurace a je tu jedno místo k zaparkování. Pomalu scházíme k moři okolo mostu, kde pod jedním obloukem je postaveno malé obydlí bezdomovce. Má tu i malou zahrádku a pár květin. Na koupání si vybíráme molo u luxusní novostavby ajen doufáme, že nás nikdo nevyhodí. Voda je moc příjemná a jsme moc rádi, že jsme konečně u moře. Hlavně děti si  ho již dlouho neviděli. Do vody vstupujeme po schůdcích a tak nemusíme překonávat velké množství kamenů. jen sprcha nám samozřejmě chybí. Naštěstí nás již čeká náš hotel a možnost osprchování.   Nejdříve však musíme zaparkovat na super malé ploše podzemních garáží. No co by asi chtěl člověk za 15 EURO za jednu noc parkování. Dopředu a dozadu mnohokrát a už se můžeme jít ubytovat. Protože jsme se před příjezdem zastavili v hypernarketu, dáme si oběd a s mapou z recepce vyrážíme do města. Jako vždy projdeme základní památky, něco nafotíme a prohlédneme si přeplněnou pláž. Je hodně teplo a tak nepohrdneme zastávkou na pivko.  Je tu docela plno a nakonec si musíme objednat piva 3, aby nás vůbec obsloužili.  Vrchní nám vysvětluje, že při 4 lidech jsou dvě piva málo. Už se pomalu stmívá a tak vyrážíme k hotelu.Trošku bloudíme,  ale nakonec jej bez větších problémů najdeme. Zítra nás čeká jedna z nejmenších nezávislých evropských zemí, Monako.

 Náklady : ubytování + parkování 3 noci  402 EUR (2 dvoulůžkové pokoje),  jídlo + pití  73 EUR, celkem 475 EUR

5. den (17.8.2011) návštěva Monaka, večerní Nice

Ráno po snídani nás čeká již známá cesta do malého státečku Monako. Naše obavy z možných problémů najít místo k parkování se rychle vytrácejí. Je zde několik podzemních garáží a protože jsme zde hned ráno, většina míst je ještě volná. My nacházíme místo přímo v tunelu, který každý zná z formule 1. Hned po východu z parkoviště máme pěkný výhled na město a jen kousek ke zdejšímu proslulému casinu. Už podle zaparkovaných aut se dá poznat, jací jsou zde hosté.  Mnoha turistů využívá zdejší parkoviště k možnosti se vyfotografovat u nejdražších aut. I naše děti nejsou vyjímkou a fotí se u červeného Ferrari. Městem pomalu procházíme pěšky a prohlížíme všechny zajímavosti. V místní cukrárně se zastavujeme na kafe s obvyklým croissanem. Zajímavostí je otevřený bazén uprostřed města a několik pouťových atrakcí. Zkrátka má každé město v centru něco jiného. Pak již míříme do vršku k místnímu paláci odkud je krásný výhled na město, stejně jako z Exotických zahrad. K nim vede poměrně příkrá cesta do kopce a v tom vedru je to celkem námaha. Celé zahrady jsou umístěny v kopci a jdeme ze shora dolů. Tolik různých kaktusů jsme snad ještě neviděli. Nakonec zjišťujeme, že dole východ není a tak se opět šplháme vzhůru. Dole jsou i jeskyně, ale je polední pauza a my bychom museli ještě hodinu čekat.  Nahoře míříme k autobusu a máme tak vyhlídkovou projížďku městem.. V centru vystupujeme a kolem casina míříme do garáží. Teď odpoledne jsou iiž plné. Za 5 hodin platíme si 13 Euro. .Další naší zastávkou by se mělo stám město Menton poblíž italských hranic. Dle průvodce se jedná o město, kdesi kupují domy bohatí francoužtí důchodci. Projíždíme městem a hledáme místo k zaparkování. Protože je již odpoledne, je nám jasné, že to nebude snadné. Podzemní garáže jsou plné a venku také není jediné volné místečko. Nezbývá nám nic jiného než město Menton opustit aniž bychom měli možnost jej spatřit. Rozhodujeme co dál. Naše volba padá na nové muzeum asijského umění v Nice. Tato budova byla postavena nedávno a je součástí Phoenix park Floral,   který je křížencem botanické zahrady, ptačí a hmyzí ZOO.komplexu.Chvíli bloudíme a i přes použití navigace správné místo k parkování nalézáme až napotřetí.  Naštěstí máme ještě dostatek času na procházku parkem a na závěr chceme navštívit budovu muzea vyprojetovanou od japonského architekta Kenza Tangeho. Park je sice  pěkný, ale zase nic tak světoborného, co bychom ještě neviděli. A když dojde na muzeum, vchod je již uzamčen, i když zbývá do zavíračky více než půlhodina. To už se nám v Provence stalo podruhé.  Jedem tedy do hotelu, navečeříme se a vyrážíme do města. Tentokrát chceme jet tramvají, ale nemáme dobní a nevzal jsem sebou ani kreditku, což jsou jediné dva způsoby jak z automatu získat lístky. Riskujeme cestu načerno, ale vystupujeme raději o stanici dříve, protože si čteme na ceduli informaci, že za jízdu na černo je pokuta 40 Euro. To by pro nás znamenalo zásah do našeho rozpočtu 160 Euro, což není málo. Já se jdu vykoupat a Iva s dětmi již hledají vhodné místo na naše večerní posezení. Kousek od pláže je volná lavička s výhledem na moře a tak zde trávíme příjemný čas s dobrým vínem, chipsy a hlavně výhledem na moře. Už je skoro tma a my se procházíme centrem a fotíme si zajímavé lampy na náměstí Masséna. Tentokrát již máme lístky a tak využíváme tramvaj a za chvilku jsme již v našem hotelu. Zítra nás čeká další výlet do blízkého okolí včetně návštěvy slavných Cannes.

Náklady : benzín 60 EUR, jídlo 35 EUR, exotické zahrada Monako 21 EUR,  Phoenix park Nice 8 EUR, parkování 15 EUR, tramvaj 4 EUR,  celkem 144 EUR