Krakow, Malta 2013 - skutečnost 1 - 8 den
9. 6. 2013
První den (08.06.2013)
V krátké době letíme opět se s společností Ryanier a to tentokrát z polského Krakowa. Samozřejmě, že jej i navštívíme. Protože máme odlet až v neděli ráno, budeme mít celou sobotu na prohlídku města. Z Ořecha proto vyrážíme po páté ráno, abychom před polednem byli na místě. Cesta nám trvá jen pár minut přes pět hodin a skoro celá již vede po dálnici. Vzpomínám, že s cestovkou jsme jeli před sedmi lety skoro celý den a asi jen na tři hodiny se zastavili v Kroměříži. Hlavně tenkrát byla hrozně zdlouhavá cesta přes Polsko. Teď je již dálnice až do Krakowa postavená s výjimkou jednoho dálničního mostu a v tomto místě je asi pětikilometrová objížďka po menších silnicích. Poslední šedesátikilometrový úsek dálnice je zpoplatněný a platí se 9 Zlotých na začátku a stejně 9 Zlotých na výjezdu. Za to zkrácení cesty těch pár zlotých určitě stojí. Počasí nám docela přeje, je teplo a i sluníčko občas vysvitne. Parkujeme jen kousek od centra a máme štěstí, že zrovna jedno auto odjíždělo a tak jsme se hned vyměnili. Díky tomu, že se jedná o bytovou zástavbu je tady parkování zdarma. V klidu se přesouváme do centra a postupně procházíme jednotlivé pamětihodnosti. Hodně času 
věnujeme královskému Wawelu. Musíme tu vystát frontu na lístky a vybrat si, které trasy zvolíme. Nakonec si vybíráme dvě : oficiální a privátní prostory hradu. Druhý okruh je i s polským výkladem. Kupodivu mu i rozumíme jen je potřeba se soustředit což celý výklad nelze. Ale i tak základní věci lze pochopit i v polštině. V době před návštěvou privátních prostor jsme měli dost času navštívit katedrálu a i vylézt nahoru k velkému zvonu Zikmund. Před odjezdem na hotel ještě krátce zavítáme do židovské čtvrti Kazimier. Bohužel synagogy jsou již zavřeny (otevřeno pouze do 17 hodin). Teď mi čekají dva kilometry pro auto, vyzvednout babičku a už jedeme do hotelu. Navigace nás vede neomylně a za čtvrt hodinky brzdíme před apartmány. Paní majitelka nám oznamuje, že je problém a vlastně není. Věc se má tak, že její penzion je obsazen(přijeli ji příbuzní), ale sehnala nám ubytování jen kousek od jejího apartmánu. A tak jedeme za jejím autem a už jsme před naším dnešním ubytováním. Na recepci sedí takový zvláštní týpek, ale hlavně že máme klíče a můžeme se ubytovat. Bohužel se mi nedaří přihlásit na internet ani když se snažím na recepci třikrát získat správné heslo. Moc mi to nevadí, alespoň můžeme jít brzy spát. Internet snad bude zítra na ostrově Gozo.
věnujeme královskému Wawelu. Musíme tu vystát frontu na lístky a vybrat si, které trasy zvolíme. Nakonec si vybíráme dvě : oficiální a privátní prostory hradu. Druhý okruh je i s polským výkladem. Kupodivu mu i rozumíme jen je potřeba se soustředit což celý výklad nelze. Ale i tak základní věci lze pochopit i v polštině. V době před návštěvou privátních prostor jsme měli dost času navštívit katedrálu a i vylézt nahoru k velkému zvonu Zikmund. Před odjezdem na hotel ještě krátce zavítáme do židovské čtvrti Kazimier. Bohužel synagogy jsou již zavřeny (otevřeno pouze do 17 hodin). Teď mi čekají dva kilometry pro auto, vyzvednout babičku a už jedeme do hotelu. Navigace nás vede neomylně a za čtvrt hodinky brzdíme před apartmány. Paní majitelka nám oznamuje, že je problém a vlastně není. Věc se má tak, že její penzion je obsazen(přijeli ji příbuzní), ale sehnala nám ubytování jen kousek od jejího apartmánu. A tak jedeme za jejím autem a už jsme před naším dnešním ubytováním. Na recepci sedí takový zvláštní týpek, ale hlavně že máme klíče a můžeme se ubytovat. Bohužel se mi nedaří přihlásit na internet ani když se snažím na recepci třikrát získat správné heslo. Moc mi to nevadí, alespoň můžeme jít brzy spát. Internet snad bude zítra na ostrově Gozo.
Druhý den (09.06.2013) – odlet na Maltu a přejezd na ostrov Gozo
Letadlo nám letí až v 10,40, takže máme dost času a nemusíme spěchat. Na letiště z penziónu nám trvá cesta slabou půlhodinku a protože mám zarezervované parkoviště už z Prahy přes internet (100 Zlotých za 8 dní) probíhá vše v pohodě. Z parkoviště je to k terminálu jen pár stovek metrů a tak trávíme čekání na odlet v příjemné venkovní hospůdce hned před terminálem. Nužno podotknout, že ceny jsou tu poměrně nízké a hlavně s ruzyňským letištěm nesrovnatelné. Když se dostáváme k naší odletové bráně, 
je už před ní asi stometrová fronta. Odbavení však probíhá dost rychle a tentokrát kontrolují jen, zda má každý pouze jedno zavazadlo. Jeho velikostí se moc nezabývají. Letíme opět na čas a po třinácté hodině přistáváme na Maltě. Vítá nás modrá obloha a příjemných 24 stupňů. Po vyzvednutí většího kufru jdeme hledat půjčovnu aut společnosti Europcar. Všechny společnosti jsou na jednom místě v příletové hale. Na rozdíl od Sardinie jsem tentokrát u okénka sám a tak je vše velmi rychlé. Tradiční procedura a pak již s klíči míříme k našemu malému autíčku. Menší problém nastává při kontrole auta, kde objevuji malý škrábanec a chci jej od zaměstnance na parkovišti zapsat do kontrolního listu. On však po mně chce růžový papír, který by prý měl být v obálce s klíči. Já tu nic nemám a tak se vracím na letiště pro duplikát. Později zjišťuji, že jsem ho dostal zvlášť s doklady a strčil do peněženky. Po tomto malém zdržení odjíždíme k trajektu na ostrov Gozo. Chvilku mi trvá zvyknout si na levostranné řízení a hlavně kruhové objezdy, kterých tu je opravdu požehnaně. Za těch třicet kilometrů k trajektu si docela zvykám a ke konci už jedeme bez problému. Jen občas je problém vyhnout se protijedoucímu autu na velmi úzkých silničkách. U terminálu trajektu už čeká pár aut a tak se řadíme poslušně do fronty. Odpoledne na Gozo moc lidí nejede, všichni se spíše vracejí zpět, čemuž odpovídá obrovská frontu na druhé straně. Plavba trvá dvacet pět minut a trávíme jí za příjemného větříku na horní palubě trajektu. Z přístavu nám zbývá do hotelu jen několik kilometrů, i když vlastně jedeme skoro přes celý ostrov. Ten je však velmi malý a v podstatě by se dal přejít i pěšky. Člověk by tak ale ztratil spoustu času a nemohl se věnovat zajímavým místům.
Najít náš hotel není jednoduchý úkol. Na navigaci se mi nepodařilo nastavit přesnou adesu a tak se musíme doptat. Nakonec se dostáváme do centra Xlendi Bay a jeden pán nám ukazuje náš hotel. Je od nás vzdálen jen pár stovek metrů a nachází se nad centrem. Na recepci nás vítá příjemná paní a uděluje pokyn jak zajet na parkoviště a jak se dostat výtahem zpět na recepci. Není to zrovna úplně snadné a tak jsme rádi, že na nás u parkoviště počká. Je tu totiž více výtahů a ve stejném patře mají jiné značení, Například když jedeme prvním z recepce tak je to z 0 do 2, pak dlouhou chodbou kolem SPA na druhý výtah a zde z -1 do 1. Hned první den jsme to spleti a šli o patro výš a najednou jsme se ocitli v identickém, ale prázdném pokoji. Hned nám došlo, tady něco nehraje. Docela nás překvapilo, že jsme se na naší kartu dostali jinam. Holt zlaté klíče. Po celodenním cestování nám vytrávilo a tak míříme do pěkné restaurace u moře. Dáváme si špagety, já s dary moře a kocháme se pohledem na hezkou zátoku. Večer si neodpustíme kratší prohlídku okolí hotelu a pak si již raději jdeme odpočinout před zítřejší prohlídkou ostrova Gozo.
je už před ní asi stometrová fronta. Odbavení však probíhá dost rychle a tentokrát kontrolují jen, zda má každý pouze jedno zavazadlo. Jeho velikostí se moc nezabývají. Letíme opět na čas a po třinácté hodině přistáváme na Maltě. Vítá nás modrá obloha a příjemných 24 stupňů. Po vyzvednutí většího kufru jdeme hledat půjčovnu aut společnosti Europcar. Všechny společnosti jsou na jednom místě v příletové hale. Na rozdíl od Sardinie jsem tentokrát u okénka sám a tak je vše velmi rychlé. Tradiční procedura a pak již s klíči míříme k našemu malému autíčku. Menší problém nastává při kontrole auta, kde objevuji malý škrábanec a chci jej od zaměstnance na parkovišti zapsat do kontrolního listu. On však po mně chce růžový papír, který by prý měl být v obálce s klíči. Já tu nic nemám a tak se vracím na letiště pro duplikát. Později zjišťuji, že jsem ho dostal zvlášť s doklady a strčil do peněženky. Po tomto malém zdržení odjíždíme k trajektu na ostrov Gozo. Chvilku mi trvá zvyknout si na levostranné řízení a hlavně kruhové objezdy, kterých tu je opravdu požehnaně. Za těch třicet kilometrů k trajektu si docela zvykám a ke konci už jedeme bez problému. Jen občas je problém vyhnout se protijedoucímu autu na velmi úzkých silničkách. U terminálu trajektu už čeká pár aut a tak se řadíme poslušně do fronty. Odpoledne na Gozo moc lidí nejede, všichni se spíše vracejí zpět, čemuž odpovídá obrovská frontu na druhé straně. Plavba trvá dvacet pět minut a trávíme jí za příjemného větříku na horní palubě trajektu. Z přístavu nám zbývá do hotelu jen několik kilometrů, i když vlastně jedeme skoro přes celý ostrov. Ten je však velmi malý a v podstatě by se dal přejít i pěšky. Člověk by tak ale ztratil spoustu času a nemohl se věnovat zajímavým místům.
Najít náš hotel není jednoduchý úkol. Na navigaci se mi nepodařilo nastavit přesnou adesu a tak se musíme doptat. Nakonec se dostáváme do centra Xlendi Bay a jeden pán nám ukazuje náš hotel. Je od nás vzdálen jen pár stovek metrů a nachází se nad centrem. Na recepci nás vítá příjemná paní a uděluje pokyn jak zajet na parkoviště a jak se dostat výtahem zpět na recepci. Není to zrovna úplně snadné a tak jsme rádi, že na nás u parkoviště počká. Je tu totiž více výtahů a ve stejném patře mají jiné značení, Například když jedeme prvním z recepce tak je to z 0 do 2, pak dlouhou chodbou kolem SPA na druhý výtah a zde z -1 do 1. Hned první den jsme to spleti a šli o patro výš a najednou jsme se ocitli v identickém, ale prázdném pokoji. Hned nám došlo, tady něco nehraje. Docela nás překvapilo, že jsme se na naší kartu dostali jinam. Holt zlaté klíče. Po celodenním cestování nám vytrávilo a tak míříme do pěkné restaurace u moře. Dáváme si špagety, já s dary moře a kocháme se pohledem na hezkou zátoku. Večer si neodpustíme kratší prohlídku okolí hotelu a pak si již raději jdeme odpočinout před zítřejší prohlídkou ostrova Gozo.
Třetí den (10.06.2013) – celodenní prohlídka ostrova Gozo - chrámy Ggantija, město Victoria, Azur Window a koupání
Ráno na nás čeká výborná snídaně, kterou si užíváme, máme ji totiž jen první dva dny. Pak bude již jen stravování z vlastních zdrojů. Prvním naším cílem jsou chrámy Ggantija u městečka Xaghry. Z hotelu je to asi 6 kilometrů, což představuje slabou čtvrthodinku. Tentokrát nás navigace vede dobře a již parkujeme na pěkném místě, odkud je krásný 
výhled na větší část jižního Goza a dále na Comino a Maltu. Tyto megalitické chrámy jsou největší na celé Maltě a zároveň jsou považovány za nejstarší – pocházejí z období 3600 až 3000 před naším letopočtem. V pokladně si kupujeme lístek na skoro všechny památky za cenu 35 EUR s možností návštěvy po dobu jednoho měsíce. Bohužel nezahrnuje vstup na nejcennější památku (UNESCO) a to na podzemní nekropoli Hypogeum. Jak jsem bohužel již opožděně zjistil, sem se musí lístky v hlavní sezóně objednat alespoň s měsíčním předstihem. Památku může navštívit denně pouze 70 lidí a zájem je veliký (vstupné je 25 EUR a objednává se na adrese : www.heritagemalta.org ). Na chrámech je vidět, že byly postaveny před mnoha tisíci lety a dochovala se již jen jejich malá část. Lze říci, že pro nás je to velká hromada kamení sestavená do komplexu vzdáleně představující chrámy. Přesto je to toto místo dobré navštívit, abychom viděli co si stavěli lidé před mnoha tisíci lety. Je zajímavé, že mám možnost v krátké době navštívit po Sardinii další význačné místo, kde lze tyto památky vidět. Trávíme zde přájemnou hodinka a pak pokračujeme k větrnému mlýnu Ta Kola postaveného v roce 1725.Bohužel je právě v rekonstrukci a tak je nyní budova bez mlýnského kola. Za návštěvu však stojí muzeum venkovského 
života, které sídlí uvnitř. Je zde vidět jak málo dříve stačilo k životu. Už nám je docela teplo a chtělo by to trochu zchladit. Snadná pomoc, na Gozu je pobřeží vždycky na blízku. Volíme Ramla Bay a příjemnou hodinku jsme u moře. To nás svojí teplotou 20 stupňů příjemně zchladí. Po koupání zase k poznání. Čeká na nás hlavní město ostrova Victoria. Protože máme vstupy do muzeí zdarma díky Heritage multi-passu, proběhneme všechny čtyři a ještě si připlatíme vstup do katedrály včetně katedrálního muzea. V každém z nich objevíme nějakou zajímavost a zvláště Staré vězení stojí za návštěvu. Moc hezký výhled na město je máme z jedné z bašt citadely. Když se dostatečně vykocháme, míříme zpět k autu přes místní trhy na okraj města. Zde jsme si našli bezproblémové parkování a do centra jen pár kroků. Na závěr si dáme Azur Widow - skalní bránu a pak ještě jedno koupání. Tentokrát je naším cílem náhorní plošina Ta Čenč, odkud je to kousek k vápencovým útesům a doufáme, že se nám zde podaří sjet do místní zátoky na koupání. Výhledy jsou parádní, ale silnice se pomalu ale jistě tenčí. Ještě nahoře potkáváme trojkolák s koněm. Tady je dost místa a není problém se mu vyhnout. Horší situace nastává, když jej potkáme skoro dole a to v hodně úzkém místě. Kůň se samozřejmě nezastaví a podaří se nám vyhnout jen o milimetrů. Docela adrenalinová záležitost. I vozka měl nahnáno a zlověstně se na nás ohlíží. Raději zastavujeme a posledních pár stovek metrů dojdeme pěšky. Stejně bychom až k zátoce nedojeli, dál již je jen cesta pro pěší. Koupání je velmi příjemné a voda díky zátoce přes 23 stupňů (máme sebou teploměr). Závěrečným hřebem dneška je večeře a to zdejší specialita – králík na maltský způsob. Opravdová delikatesa a čekání nám zpříjemňuje rocheta se zeleninou a na závěr pomerančový likér – vše pozornost podniku. Po nabitém dni rychle do postele a připravit se na další den. Parkovat tentokrát musíme na dolním parkovišti mimo hotel. Cestu na něj nám během dne rozkopali a nechce se nám objíždět několik kilometrů, abychom se sem dostali. Snad se autíčku nic nestane a bude v bezpečí.
výhled na větší část jižního Goza a dále na Comino a Maltu. Tyto megalitické chrámy jsou největší na celé Maltě a zároveň jsou považovány za nejstarší – pocházejí z období 3600 až 3000 před naším letopočtem. V pokladně si kupujeme lístek na skoro všechny památky za cenu 35 EUR s možností návštěvy po dobu jednoho měsíce. Bohužel nezahrnuje vstup na nejcennější památku (UNESCO) a to na podzemní nekropoli Hypogeum. Jak jsem bohužel již opožděně zjistil, sem se musí lístky v hlavní sezóně objednat alespoň s měsíčním předstihem. Památku může navštívit denně pouze 70 lidí a zájem je veliký (vstupné je 25 EUR a objednává se na adrese : www.heritagemalta.org ). Na chrámech je vidět, že byly postaveny před mnoha tisíci lety a dochovala se již jen jejich malá část. Lze říci, že pro nás je to velká hromada kamení sestavená do komplexu vzdáleně představující chrámy. Přesto je to toto místo dobré navštívit, abychom viděli co si stavěli lidé před mnoha tisíci lety. Je zajímavé, že mám možnost v krátké době navštívit po Sardinii další význačné místo, kde lze tyto památky vidět. Trávíme zde přájemnou hodinka a pak pokračujeme k větrnému mlýnu Ta Kola postaveného v roce 1725.Bohužel je právě v rekonstrukci a tak je nyní budova bez mlýnského kola. Za návštěvu však stojí muzeum venkovského života, které sídlí uvnitř. Je zde vidět jak málo dříve stačilo k životu. Už nám je docela teplo a chtělo by to trochu zchladit. Snadná pomoc, na Gozu je pobřeží vždycky na blízku. Volíme Ramla Bay a příjemnou hodinku jsme u moře. To nás svojí teplotou 20 stupňů příjemně zchladí. Po koupání zase k poznání. Čeká na nás hlavní město ostrova Victoria. Protože máme vstupy do muzeí zdarma díky Heritage multi-passu, proběhneme všechny čtyři a ještě si připlatíme vstup do katedrály včetně katedrálního muzea. V každém z nich objevíme nějakou zajímavost a zvláště Staré vězení stojí za návštěvu. Moc hezký výhled na město je máme z jedné z bašt citadely. Když se dostatečně vykocháme, míříme zpět k autu přes místní trhy na okraj města. Zde jsme si našli bezproblémové parkování a do centra jen pár kroků. Na závěr si dáme Azur Widow - skalní bránu a pak ještě jedno koupání. Tentokrát je naším cílem náhorní plošina Ta Čenč, odkud je to kousek k vápencovým útesům a doufáme, že se nám zde podaří sjet do místní zátoky na koupání. Výhledy jsou parádní, ale silnice se pomalu ale jistě tenčí. Ještě nahoře potkáváme trojkolák s koněm. Tady je dost místa a není problém se mu vyhnout. Horší situace nastává, když jej potkáme skoro dole a to v hodně úzkém místě. Kůň se samozřejmě nezastaví a podaří se nám vyhnout jen o milimetrů. Docela adrenalinová záležitost. I vozka měl nahnáno a zlověstně se na nás ohlíží. Raději zastavujeme a posledních pár stovek metrů dojdeme pěšky. Stejně bychom až k zátoce nedojeli, dál již je jen cesta pro pěší. Koupání je velmi příjemné a voda díky zátoce přes 23 stupňů (máme sebou teploměr). Závěrečným hřebem dneška je večeře a to zdejší specialita – králík na maltský způsob. Opravdová delikatesa a čekání nám zpříjemňuje rocheta se zeleninou a na závěr pomerančový likér – vše pozornost podniku. Po nabitém dni rychle do postele a připravit se na další den. Parkovat tentokrát musíme na dolním parkovišti mimo hotel. Cestu na něj nám během dne rozkopali a nechce se nám objíždět několik kilometrů, abychom se sem dostali. Snad se autíčku nic nestane a bude v bezpečí.
Čtvrtý den (11.06.2013) – trajekt na Maltu, prohlídka chrámů, Blue Grotto a procházka po Paceville
Po snídani opouštíme náš hotel a jedeme na trajekt. Čeká nás placení (15,75 EUR auto+řidič, 4,65 další osoba), protože to probíhá až, když opouštíte ostrov Gozo. 
Bohužel jsme u pokladen sami, trajekt právě odjíždí. Stoupáme si do první řady a jdeme si prohlédnout okolí terminálu. Naštěstí není čekání dlouhé a už se houpeme na moři. Fouká a tak jsou tentokrát poměrně velké vlny, které pohnou i tak velkou lodí jako je trajekt. Pro dnešek jsme zvolili jen dva cíle blízko sebe : metalické chrámy Hagar Qim a Mnajdra a Modrou jeskyni (Blue Grotto). Chrámy jsou až na jižní části ostrova a tak opět musíme jej přejet skoro celý. Ještě, že má na délku jen třicet kilometrů. Tyto megalitické chrámy prý patří k nejvýznamnějším maltským památkám. Dokonce nad nimi vybudovali speciální přístřešky, aby byly chráněny proti povětrnostním vlivům. Není se čemu divit, leží na planině a hodně tu fouká a sluneční žár jim asi také příliš neprospíval. Nedávno zde bylo dobudováno velké návštěvnické centrum, kde můžeme shlédnout krátký dokument o těchto památkách. Chrámy jsou od sebe vzdáleny asi 400 metrů a je to mezi nimi moc pěkná procházka s krásnými výhledy na moře, útesy a okolní přírodu. Cestou je i několik naučných cedulí, kde se každý návštěvník dozví mnoho zajímavého. Prohlídka se nám líbila více než chrámy na Gozu, které přeci jen více připomínali horu kamení. Zde je náznak chrámů o dost výraznější a některé kameny jsou velmi hezky opracovány (např. oltáře). Teď nás čekají asi dva kilometry k vyhlídce na Modrou jeskyni. Jedná se 
o obrovský přírodní oblouk v útesu asi 400 metrů od přístavu. Vidíme, že i přes velké vlny fungují dnes lodní výlety kolem jeskyní a tak se po deseti minutách vydáváme na parkoviště blízko přístavu. Nakonec jdu na lodičky sám, babička má obavu z velkých vln a případných žaludečních problémů. Lístek stojí 8 EUR a výlet trvá slabou půlhodinku. Zejména na začátku než se dostaneme blíže jeskyním, moře pěkně houpe. Postupně zajíždíme k jednotlivým jeskyním a samozřejmě i do té největší modré. Šťastně přistáváme a za odměnu si dáváme místní rybí polévku. No, nic moc, spíše zklamání. Příjezd protože jsem slíbil majiteli hotelu po třetí hodině, raději se vydáváme vstříc městečku St. Julien a stejnojmennému hotelu. Dle informací z průvodce zde bývá hodně silný provoz a na navigaci se mi nepodařila nastavit adresa úplně přesně. Určitě budeme muset hledat a ptát se. Provoz je tu opravdu silnější a i hledání hotelu nám pár minut trvá. I když jsme od něj prý jen kousek, díky mnoha jednosměrkám se k němu propracováváme ztěžka. Sláva, už jsme tu. Vítá nás opravdu velmi milý majitel a vše nám pomalu a pozorně vysvětluje včetně mnoha dobrých tipů co určitě navštívit. I parkování máme zařízeno, apartmán je obrovský (dvě místnosti kuchyň a koupelna) a tak nám nic nechybí.
Ani se nevybalujeme a míříme na průzkum okolí. Jak jsme očekávali, všude panuje čirý ruch. Ještě, že v místě našeho hotelu je pohodový klid. První naše kroky míří na pobřeží ke komplexu Portomoso. Zde byl na místě staré pevnosti vybudován ultraluxusní komplex. Plno hotelů, apartmánů k pronájmu a spousta luxusních jachet. Pomalu máme problém se z tohoto luxusu dostat. Na obou koncích jsou mříže a tak musíme ven stejnou cestou, jako jsme sem přišli. Pomalu obcházíme zátoku a hledáme vhodnou pláž k vykoupání. Daří se, sice to není žádný zázrak, ale na osvěžení stačí. Po vykoupání nás vede hlad do nejbližší restaurace a kupodivu dobrá volba. Za málo peněz opravdu výborné jídlo, však se sem opět zítra vrátíme. Ještě doplnit zásoby v supermarketu na snídani a pak již rychle zpátky do hotelu. Venku se již pomalu rozjíždí večerní zábava v barech a diskotékách.
Negativní stránky :
-velmi časté úzké silnice vymezené kamennými zídkami, kde se dvě protijedoucí vozidla jen stěží vyhnou
-ve městech hustý provoz , což může být ve spojení s levostranným řízením pro mnohé problém
-vyprahlá zem s menším množstvím zeleně, spíše městská zástavba a skalnaté pobřeží
- většina hotelů nemá vlastní pláže a pokud ano , tak s přístupem přes molo se schůdky do moře
-není zde mnoho písečných pláží a většina je jich menších, takže v hlavní sezóně tu bude hlava na hlavě
-menší pláže u útesů jsou většinou hůře dostupné (nutnost pronajatého automobilu)
- rozsáhlá autobusová síť, ale na odlehlejších místech až hodinové intervaly, takže pokud zde trávíte jen týdenní dovolenou je dle mého názoru pronájem auta nezbytný
Bohužel jsme u pokladen sami, trajekt právě odjíždí. Stoupáme si do první řady a jdeme si prohlédnout okolí terminálu. Naštěstí není čekání dlouhé a už se houpeme na moři. Fouká a tak jsou tentokrát poměrně velké vlny, které pohnou i tak velkou lodí jako je trajekt. Pro dnešek jsme zvolili jen dva cíle blízko sebe : metalické chrámy Hagar Qim a Mnajdra a Modrou jeskyni (Blue Grotto). Chrámy jsou až na jižní části ostrova a tak opět musíme jej přejet skoro celý. Ještě, že má na délku jen třicet kilometrů. Tyto megalitické chrámy prý patří k nejvýznamnějším maltským památkám. Dokonce nad nimi vybudovali speciální přístřešky, aby byly chráněny proti povětrnostním vlivům. Není se čemu divit, leží na planině a hodně tu fouká a sluneční žár jim asi také příliš neprospíval. Nedávno zde bylo dobudováno velké návštěvnické centrum, kde můžeme shlédnout krátký dokument o těchto památkách. Chrámy jsou od sebe vzdáleny asi 400 metrů a je to mezi nimi moc pěkná procházka s krásnými výhledy na moře, útesy a okolní přírodu. Cestou je i několik naučných cedulí, kde se každý návštěvník dozví mnoho zajímavého. Prohlídka se nám líbila více než chrámy na Gozu, které přeci jen více připomínali horu kamení. Zde je náznak chrámů o dost výraznější a některé kameny jsou velmi hezky opracovány (např. oltáře). Teď nás čekají asi dva kilometry k vyhlídce na Modrou jeskyni. Jedná se o obrovský přírodní oblouk v útesu asi 400 metrů od přístavu. Vidíme, že i přes velké vlny fungují dnes lodní výlety kolem jeskyní a tak se po deseti minutách vydáváme na parkoviště blízko přístavu. Nakonec jdu na lodičky sám, babička má obavu z velkých vln a případných žaludečních problémů. Lístek stojí 8 EUR a výlet trvá slabou půlhodinku. Zejména na začátku než se dostaneme blíže jeskyním, moře pěkně houpe. Postupně zajíždíme k jednotlivým jeskyním a samozřejmě i do té největší modré. Šťastně přistáváme a za odměnu si dáváme místní rybí polévku. No, nic moc, spíše zklamání. Příjezd protože jsem slíbil majiteli hotelu po třetí hodině, raději se vydáváme vstříc městečku St. Julien a stejnojmennému hotelu. Dle informací z průvodce zde bývá hodně silný provoz a na navigaci se mi nepodařila nastavit adresa úplně přesně. Určitě budeme muset hledat a ptát se. Provoz je tu opravdu silnější a i hledání hotelu nám pár minut trvá. I když jsme od něj prý jen kousek, díky mnoha jednosměrkám se k němu propracováváme ztěžka. Sláva, už jsme tu. Vítá nás opravdu velmi milý majitel a vše nám pomalu a pozorně vysvětluje včetně mnoha dobrých tipů co určitě navštívit. I parkování máme zařízeno, apartmán je obrovský (dvě místnosti kuchyň a koupelna) a tak nám nic nechybí.
Ani se nevybalujeme a míříme na průzkum okolí. Jak jsme očekávali, všude panuje čirý ruch. Ještě, že v místě našeho hotelu je pohodový klid. První naše kroky míří na pobřeží ke komplexu Portomoso. Zde byl na místě staré pevnosti vybudován ultraluxusní komplex. Plno hotelů, apartmánů k pronájmu a spousta luxusních jachet. Pomalu máme problém se z tohoto luxusu dostat. Na obou koncích jsou mříže a tak musíme ven stejnou cestou, jako jsme sem přišli. Pomalu obcházíme zátoku a hledáme vhodnou pláž k vykoupání. Daří se, sice to není žádný zázrak, ale na osvěžení stačí. Po vykoupání nás vede hlad do nejbližší restaurace a kupodivu dobrá volba. Za málo peněz opravdu výborné jídlo, však se sem opět zítra vrátíme. Ještě doplnit zásoby v supermarketu na snídani a pak již rychle zpátky do hotelu. Venku se již pomalu rozjíždí večerní zábava v barech a diskotékách.Pátý den (12.06.2013) – historická města Mdina, Rabat, Dingiliho útesy, Buskettské zahrady a Golden Bay
Po snídani z domácích zdrojů už na nás čeká asi nejlepší historické město na Maltě a to Mdina. Asi opravdu nejpůsobivější vzorek historické Malty. Stíněné uličky skrývají 
nádherné architektonické skvosty. Že se jedná o krásné město nám dokumentuje skutečnost, že třikrát narážíme na štáb s modelkami, které tu fotí v pozadí mdinských památek. Do Mdiny nesmějí auta , ale naštěstí se dostáváme na parkoviště, které není plné a ještě je zdarma. Dalším bonusem je, že vlastně leží na rozhraní Mdiny a Rabatu, tudíž ani nebudeme muset přejíždět. Vlastně se jedná o maltskou specialitu, mnohokrát ani nepoznáte, že jste již v dalším městě. Žádné cedule a nenucený přechod z jednoho města do druhého. Zvláště v okolí hlavního města Vallety je takových příkladů více (např. trojměstí). Kromě krásných historických uliček zavítáme i do dvou muzeí (přírodovědecké a Domus Romána). Obě jsou na kartě, tak proč na chvíli nezajít. Jak jsem se již zmiňoval volně přecházíme do Rabatu a cestou si kupujeme v cukrárně Paruccan místní specialitu fíkové rolky. Mezi tím potkáváme první dva Čechy a dáváme se do hovoru. Oni se vyptávají, co bychom jim doporučili. Později zjišťuji, že jsou na Maltě počtvrté a pro tentokrát na 14 dní. A prý máme poradit. Pravdou ale je, že cestování bez auta je hrozně zdlouhavé. Autobus sice jede skoro všude a však v odlehlejších částech jen jednou za 
hodinu. Někam se autobusem nedostanete vůbec. Proto rozhodně doporučuji půjčení auta, pokud chcete něco vidět a netrávíte na Maltě 14 dní. Hlavním lákadlem Rabatu jsou katakomby. Město bylo vystavěno nad dávným hřbitovem římského hlavního města ostrova s jeho katakombami. Jako první navštěvujeme katakomby Sv. Agáty i když musíme zaplatit vstupné (5 EUR – tato památka není na kartě) . Kupodivu jsme tu sami a máme privátního průvodce (organizované prohlídky každou půlhodinu). V těchto jeskyních jsou ještě zachovalé nástěnné malby z římských a raně křesťanských časů a také v roce 1989 restaurované malby středověké. Jeskynní kapli zdobí tři fresky z 12 století, které patří k nejstarším křesťanským malbám na ostrově. Jinak v katakombách vidíme nejrůznější typy hrobů a také stolek agape, okrouhlá plošinka v podlaze, u které se scházeli účastníci posmrtné hostiny. Ještě větší katakomby jsou Sv. Pavla, ale zde kromě podobných hrobek nic moc zajímavého k vidění není. Jen si zde můžete prohlédnout větší prostor a bez účasti průvodce. Lze su tak i urobit pár fotek. Dost bylo kultury, následuje příroda a to Dingiliho útesy. Jsou pojmenovány po maltském architektovi Tommasu Dinglim a jsou vysoké 220 metrů. Od kapličky sv. Máří Magdalény je pěkný výhled na pobřeží a malý ostrůvek Fifla (již jsme viděli včera u megalitických chrámů). Teď bychom rádi našli dvě památky, které jak jsme si přečetli na internetu, není tak snadné nalézt. Jmenují se Clapham Junction a Cave Dwelings. První místo vidíme záhy, leží na planině před námi. Jméno si získalo po londýnském nádraží kvůli tomu, že zde ve skalách jsou pravidelné koleje po dávných vozech z doby bronzové. Sbíhá se tu několik křižovatek s pravidelnými rozvory. Horší je to s jeskyní, kterou nemůžeme najít. Zrovna přijíždí druhé auto se stejným záměrem najít jeskyně s dávným 
osídlením (Cave Dwelings).Ani větší počet hledajících nepomáhá. Kolegové to již chtějí vzdát a v tu chvíli spatřuji u nedalekého obydlí domorodce. Bohužel s ním je tu i smečka docela slušně rozdivočených psů. Co se dá dělat, přeci to nevzdám. I když jsem se psů vždycky trošku obával, vyrážím jim vstříc. Majitel ty nejdivočejší přivazuje a překvapivě mi říká, že vstup do jeskyň za jeho pozemkem. Tak to bychom sami nikdy nenašli. Vyrážíme i přes děsný štěkot a už jsme u nich. Námaha se opět vyplatila. Docela zajímavé místo, jen si neumím představit jak se tu dalo žít, i když před mnoha tisíci lety. Ještě horší cesta nás čeká zpět, protože majitel zatím zmizel a pár psů volně pobíhá. Naštěstí ty nejdivočejší jsou uvázáni. Opět musím jít jako první a kupodivu všichni to zvládáme bez úhony. Jen zahraniční kolega si udělal půlkilometrovou ”objížďku”. Po tomto dobrodružství nás čeká kladná procházka po jediném zdejším lesním porostu a to Buskettských zahradách. Johanité zde stromy vysázeli, aby získali loveckou oboru. Prý je toto místo obrovsky populární u místních nás však moc neuchvátilo. Pár borovic, pomerančovníků, olivovníků, ale hlavně hodně vyprahlá půda. Zahradami lze dojít až k Verdalskému paláci, který je nepřístupný ( nyní sídlo maltského prezidenta). Je vedro a tak rychle odtud uháníme za koupáním. Cílem je prý jedna z nejhezčích pláží a to Golden Bay. Písečná pláž není špatná a ani lidstva tu není až tolik. Přeci jen je po čtvrté hodině a první opalovači již vyrazili k domovu. Moře je hodně neklidné a moc lidí se proto do velkých vln nepouští. Já jsem docela rád, aspoň nějaká zábava. To babička raději tráví čas u svých oblíbených křížovek a časopisů. Po čtvrté návštěvě moře mám i já dost a tak směřujeme k našemu maltskému domovu a do naší včera objevené dobré restaurace.
nádherné architektonické skvosty. Že se jedná o krásné město nám dokumentuje skutečnost, že třikrát narážíme na štáb s modelkami, které tu fotí v pozadí mdinských památek. Do Mdiny nesmějí auta , ale naštěstí se dostáváme na parkoviště, které není plné a ještě je zdarma. Dalším bonusem je, že vlastně leží na rozhraní Mdiny a Rabatu, tudíž ani nebudeme muset přejíždět. Vlastně se jedná o maltskou specialitu, mnohokrát ani nepoznáte, že jste již v dalším městě. Žádné cedule a nenucený přechod z jednoho města do druhého. Zvláště v okolí hlavního města Vallety je takových příkladů více (např. trojměstí). Kromě krásných historických uliček zavítáme i do dvou muzeí (přírodovědecké a Domus Romána). Obě jsou na kartě, tak proč na chvíli nezajít. Jak jsem se již zmiňoval volně přecházíme do Rabatu a cestou si kupujeme v cukrárně Paruccan místní specialitu fíkové rolky. Mezi tím potkáváme první dva Čechy a dáváme se do hovoru. Oni se vyptávají, co bychom jim doporučili. Později zjišťuji, že jsou na Maltě počtvrté a pro tentokrát na 14 dní. A prý máme poradit. Pravdou ale je, že cestování bez auta je hrozně zdlouhavé. Autobus sice jede skoro všude a však v odlehlejších částech jen jednou za hodinu. Někam se autobusem nedostanete vůbec. Proto rozhodně doporučuji půjčení auta, pokud chcete něco vidět a netrávíte na Maltě 14 dní. Hlavním lákadlem Rabatu jsou katakomby. Město bylo vystavěno nad dávným hřbitovem římského hlavního města ostrova s jeho katakombami. Jako první navštěvujeme katakomby Sv. Agáty i když musíme zaplatit vstupné (5 EUR – tato památka není na kartě) . Kupodivu jsme tu sami a máme privátního průvodce (organizované prohlídky každou půlhodinu). V těchto jeskyních jsou ještě zachovalé nástěnné malby z římských a raně křesťanských časů a také v roce 1989 restaurované malby středověké. Jeskynní kapli zdobí tři fresky z 12 století, které patří k nejstarším křesťanským malbám na ostrově. Jinak v katakombách vidíme nejrůznější typy hrobů a také stolek agape, okrouhlá plošinka v podlaze, u které se scházeli účastníci posmrtné hostiny. Ještě větší katakomby jsou Sv. Pavla, ale zde kromě podobných hrobek nic moc zajímavého k vidění není. Jen si zde můžete prohlédnout větší prostor a bez účasti průvodce. Lze su tak i urobit pár fotek. Dost bylo kultury, následuje příroda a to Dingiliho útesy. Jsou pojmenovány po maltském architektovi Tommasu Dinglim a jsou vysoké 220 metrů. Od kapličky sv. Máří Magdalény je pěkný výhled na pobřeží a malý ostrůvek Fifla (již jsme viděli včera u megalitických chrámů). Teď bychom rádi našli dvě památky, které jak jsme si přečetli na internetu, není tak snadné nalézt. Jmenují se Clapham Junction a Cave Dwelings. První místo vidíme záhy, leží na planině před námi. Jméno si získalo po londýnském nádraží kvůli tomu, že zde ve skalách jsou pravidelné koleje po dávných vozech z doby bronzové. Sbíhá se tu několik křižovatek s pravidelnými rozvory. Horší je to s jeskyní, kterou nemůžeme najít. Zrovna přijíždí druhé auto se stejným záměrem najít jeskyně s dávným osídlením (Cave Dwelings).Ani větší počet hledajících nepomáhá. Kolegové to již chtějí vzdát a v tu chvíli spatřuji u nedalekého obydlí domorodce. Bohužel s ním je tu i smečka docela slušně rozdivočených psů. Co se dá dělat, přeci to nevzdám. I když jsem se psů vždycky trošku obával, vyrážím jim vstříc. Majitel ty nejdivočejší přivazuje a překvapivě mi říká, že vstup do jeskyň za jeho pozemkem. Tak to bychom sami nikdy nenašli. Vyrážíme i přes děsný štěkot a už jsme u nich. Námaha se opět vyplatila. Docela zajímavé místo, jen si neumím představit jak se tu dalo žít, i když před mnoha tisíci lety. Ještě horší cesta nás čeká zpět, protože majitel zatím zmizel a pár psů volně pobíhá. Naštěstí ty nejdivočejší jsou uvázáni. Opět musím jít jako první a kupodivu všichni to zvládáme bez úhony. Jen zahraniční kolega si udělal půlkilometrovou ”objížďku”. Po tomto dobrodružství nás čeká kladná procházka po jediném zdejším lesním porostu a to Buskettských zahradách. Johanité zde stromy vysázeli, aby získali loveckou oboru. Prý je toto místo obrovsky populární u místních nás však moc neuchvátilo. Pár borovic, pomerančovníků, olivovníků, ale hlavně hodně vyprahlá půda. Zahradami lze dojít až k Verdalskému paláci, který je nepřístupný ( nyní sídlo maltského prezidenta). Je vedro a tak rychle odtud uháníme za koupáním. Cílem je prý jedna z nejhezčích pláží a to Golden Bay. Písečná pláž není špatná a ani lidstva tu není až tolik. Přeci jen je po čtvrté hodině a první opalovači již vyrazili k domovu. Moře je hodně neklidné a moc lidí se proto do velkých vln nepouští. Já jsem docela rád, aspoň nějaká zábava. To babička raději tráví čas u svých oblíbených křížovek a časopisů. Po čtvrté návštěvě moře mám i já dost a tak směřujeme k našemu maltskému domovu a do naší včera objevené dobré restaurace. Šestý den (13.06.2013) – chrámy Tarxien, jeskyně Ghar Dalam a Ghar Hasan, města Marsaxlokk a Vittoriosa,Peter‘s Pool
Na předměstí Valletty jménem Paola leží poslední megalitické stavby, které jsme ještě neviděli (samozřejmě kromě Hypogea, kam se ale bohužel nedostaneme). Tyto stavby 
byly vykopané v roce 1914 a předpokládá se, že vznikly mezi lety 3600 – 2500 př. n. l. Tvoří je čtyři propojené chrámy zbudované z masivních kamenných bloků. Kupodivu jsme tu skoro sami, asi jsou všichni na plážích. Opět získáváme další střípek do mozaiky, jak se asi žilo před mnoha tisíci lety. Každý chrám je trošku jiný a má svou neopakovatelnou atmosféru. Samozřejmě se to dá pojmout I jako hora naskládaných šutrů do jakéhosi tvaru. Loučíme se s posledními chrámy a pokračujeme k blízké jeskyni a muzeu Ghar Dalam. (jeskyně temnoty). Její délka je 145 metrů a je vyhloubená ve spodním korálovém vápenci. V blízkém muzeu jsme shlédli úctyhodné množství zkamenělých kostí a zubů, mezi jinými zakrslých slonů, hrochů a vysoké zvěře. Zdejší zvířecí druhy patřící k evropským potvrzují teorii, že Malta byla kdysi spojena s Itálií a ne Afrikou. Přímo v jeskyni nás pozdraví mladý český student, kterému nabízíme svezení do druhé jeskyně 
Ghar Hasan ležící přímo v útesech na pobřeží u městečka Biržebbuga. Cesta se nám komplikuje, pobřežní silnice přes město je rozkopaná, takže navigaci můžeme zahodit a správnou cestu musíme najít sami. Těsně před jeskyní se ptáme místních, kde přesně leží. Dvakrát se dozvídáme, že je nebezpečné ji navštěvovat, prý zde nedávno spadnul větší kus skály. No, uvidíme, vrátit se můžeme vždycky. Poloha jeskyně nás ohromí, leží totiž přímo v útesu, odkud je překrásný výhled. Vše je zde naprosto v klidu a žádné nebezpečí nehrozí. Je docela velká a I bez baterky se dá bez problém prozkoumat. Opouštíme zde českého spolucestujícího a jedeme do rybářské vesnice Marsaxlokk , proslulé svými jasně zbarvenými rybářskými čluny. Na místní promenádě je hodně restaurací a nás zaujme nabídka třísložkového rybího menu s nápojem zdarma pro 2 osoby za 19 EUR. Čerstvě ulovené ryby nás samozřejmě zlákají a tak už sedíme pod slunečníkem a kocháme se krásným výhledem na přístav. V průvodci nelhali, ryby jsou ve zdejší 
restauracích opravdovou delikatesou. O dobrém obědě bude následovat odpočinek u moře. Tím správným místem se pro nás stane Peter‘s Pool. Přírodní koupaliště ve skále se spoustou plochých kamenů vhodných ke slunění. Koupání je pro mě parádní jen mi zneklidňují male medůzky kolem. Vidím je přes brejličky a tak se vždy vyhnu. Jen jednou na konci mě jedna malá žahla. Než jsem vylezl z vody, tak mi těsně minula poměrně velká s dlouhým ohonem. Upozorňuji na ně babičku, která se vydává do moře po mně. Asi za pět minut je zpátky, ale celá požahaná a prý má jednu ruku skoro jako v ohni. Na můj dotaz proč nevylezla dříve, tak odpovídá, že si chtěla zaplavat v pěkném, klidném moři. No raději bych preferoval v jejím případě ty včerejší vlny. Koupání tak neslavně končíme a 
jedeme zpět po památkách. Poslední naší dnešní zastávkou bude město Vittorioso, které je součástí tkzv. trojměstí. Na poslední chvíli stíháme prohlídku Inkvizitorského paláce , kde dnes sídlí etnografické museum. Líbí se nám zvláště expozice betlému z celého světa, třeba Jižní Ameriky. V druhé části muzea je možnost si prohlédnout i vězeňský komplex a soudní síň. Od muzeu se dle rady z průvodce vydáváme na asi hodinu a půl trvající procházku po městě. Jsme nadšení z krásných výhledů na hlavní město Vallettu a Sengleu, pevnost San Angelo atd. Další atrakcí jsou malebné starobylé uličky, prostě paráda. K autu se vracíme v pohodě, není to zde až tak složité. Dnešní den stál opět, jak jinak za to. Ještě do market, na internet a o půlnoci spát. Zítra nás čeká hlavní město.
byly vykopané v roce 1914 a předpokládá se, že vznikly mezi lety 3600 – 2500 př. n. l. Tvoří je čtyři propojené chrámy zbudované z masivních kamenných bloků. Kupodivu jsme tu skoro sami, asi jsou všichni na plážích. Opět získáváme další střípek do mozaiky, jak se asi žilo před mnoha tisíci lety. Každý chrám je trošku jiný a má svou neopakovatelnou atmosféru. Samozřejmě se to dá pojmout I jako hora naskládaných šutrů do jakéhosi tvaru. Loučíme se s posledními chrámy a pokračujeme k blízké jeskyni a muzeu Ghar Dalam. (jeskyně temnoty). Její délka je 145 metrů a je vyhloubená ve spodním korálovém vápenci. V blízkém muzeu jsme shlédli úctyhodné množství zkamenělých kostí a zubů, mezi jinými zakrslých slonů, hrochů a vysoké zvěře. Zdejší zvířecí druhy patřící k evropským potvrzují teorii, že Malta byla kdysi spojena s Itálií a ne Afrikou. Přímo v jeskyni nás pozdraví mladý český student, kterému nabízíme svezení do druhé jeskyně Ghar Hasan ležící přímo v útesech na pobřeží u městečka Biržebbuga. Cesta se nám komplikuje, pobřežní silnice přes město je rozkopaná, takže navigaci můžeme zahodit a správnou cestu musíme najít sami. Těsně před jeskyní se ptáme místních, kde přesně leží. Dvakrát se dozvídáme, že je nebezpečné ji navštěvovat, prý zde nedávno spadnul větší kus skály. No, uvidíme, vrátit se můžeme vždycky. Poloha jeskyně nás ohromí, leží totiž přímo v útesu, odkud je překrásný výhled. Vše je zde naprosto v klidu a žádné nebezpečí nehrozí. Je docela velká a I bez baterky se dá bez problém prozkoumat. Opouštíme zde českého spolucestujícího a jedeme do rybářské vesnice Marsaxlokk , proslulé svými jasně zbarvenými rybářskými čluny. Na místní promenádě je hodně restaurací a nás zaujme nabídka třísložkového rybího menu s nápojem zdarma pro 2 osoby za 19 EUR. Čerstvě ulovené ryby nás samozřejmě zlákají a tak už sedíme pod slunečníkem a kocháme se krásným výhledem na přístav. V průvodci nelhali, ryby jsou ve zdejší restauracích opravdovou delikatesou. O dobrém obědě bude následovat odpočinek u moře. Tím správným místem se pro nás stane Peter‘s Pool. Přírodní koupaliště ve skále se spoustou plochých kamenů vhodných ke slunění. Koupání je pro mě parádní jen mi zneklidňují male medůzky kolem. Vidím je přes brejličky a tak se vždy vyhnu. Jen jednou na konci mě jedna malá žahla. Než jsem vylezl z vody, tak mi těsně minula poměrně velká s dlouhým ohonem. Upozorňuji na ně babičku, která se vydává do moře po mně. Asi za pět minut je zpátky, ale celá požahaná a prý má jednu ruku skoro jako v ohni. Na můj dotaz proč nevylezla dříve, tak odpovídá, že si chtěla zaplavat v pěkném, klidném moři. No raději bych preferoval v jejím případě ty včerejší vlny. Koupání tak neslavně končíme a jedeme zpět po památkách. Poslední naší dnešní zastávkou bude město Vittorioso, které je součástí tkzv. trojměstí. Na poslední chvíli stíháme prohlídku Inkvizitorského paláce , kde dnes sídlí etnografické museum. Líbí se nám zvláště expozice betlému z celého světa, třeba Jižní Ameriky. V druhé části muzea je možnost si prohlédnout i vězeňský komplex a soudní síň. Od muzeu se dle rady z průvodce vydáváme na asi hodinu a půl trvající procházku po městě. Jsme nadšení z krásných výhledů na hlavní město Vallettu a Sengleu, pevnost San Angelo atd. Další atrakcí jsou malebné starobylé uličky, prostě paráda. K autu se vracíme v pohodě, není to zde až tak složité. Dnešní den stál opět, jak jinak za to. Ještě do market, na internet a o půlnoci spát. Zítra nás čeká hlavní město.Sedmý den (14.06.2013) –Trojměstí, Valletta a koupání v zátoce Ghar Lapsi
Po deváté hodin vyrážíme a jedeme navštívit Valletu. Abychom nemuseli do podzemních garáží, budeme parkovat v Trojměstí a tentokrát v části Cospicua. Prní naše kroky směřují k námořnickému muzeu, které již bylo včera zavřené. Hned vedle je stanoviště malých loděk, které převážejí mezi Vallettou a Trojměstím. Jedna cesta stojí čtyři EUR na osobu. Levnější je použít pravidelnou dopravu. Má označené stanoviště, jezdí jednou za půl hodiny a jedna cesta stojí 1,50 EUR. To jsme ale zjistili až cestou zpět a počkali si na tento převoz. Moc si loďky neužijeme, během pěti minut jsme na druhém břehu ve 
Valletta. Před námi se objevují horní zahrady Barakka a nahoru je možné vyjet za jedno EUR výtahem (platí i zpět). Touláme se uličkami, všude je hodně lidí, sem jezdí všechny zájezdy. Postupně navštěvujeme jednotlivá muzea a další památky. Jednoznačně nejlepší je návštěva katedrály Sv. Jana (vstupné 6 EUR). Krásně zdobená s mnoha kaplemi. Ještě i archeologické muzeum stojí za vidění (jsou zde uloženy nálezy z megalitických chrámů), ostatní můžete klidně oželet (vojenské muzeum, zbrojnice a Státní apartmány). Poslední muzeum (výtvarného umění) na kartě jsme již vynechali. Dalším vrcholem Valletty jsou výhledy do okolí. Opravdu úchvatné a nemůžeme se jich nabažit. Po čtvrté hodině se 
odebíráme k autu, následuje tak druhá plavba a pak už přejezd na koupání do zátoky Ghar Lapsi. Všude okolo jsou malé jeskyňky a koupání tu působí docela romanticky. Lidí není až tak moc, průzračná teplá voda (23 stupňů) bez vln. Koupání končíme až po šesté hodině, pak jdeme na večeři opět do oblíbené restaurace a jako poslední akce dne je večerní procházka městem St. Julian. Je sice už tma, ale noční podniky jsou ještě skoro prázdné. Vše se rozjíždí až mnohem později, někdy kolem jedenácté. Zítra už budeme mít závěrečný maltský den.
Valletta. Před námi se objevují horní zahrady Barakka a nahoru je možné vyjet za jedno EUR výtahem (platí i zpět). Touláme se uličkami, všude je hodně lidí, sem jezdí všechny zájezdy. Postupně navštěvujeme jednotlivá muzea a další památky. Jednoznačně nejlepší je návštěva katedrály Sv. Jana (vstupné 6 EUR). Krásně zdobená s mnoha kaplemi. Ještě i archeologické muzeum stojí za vidění (jsou zde uloženy nálezy z megalitických chrámů), ostatní můžete klidně oželet (vojenské muzeum, zbrojnice a Státní apartmány). Poslední muzeum (výtvarného umění) na kartě jsme již vynechali. Dalším vrcholem Valletty jsou výhledy do okolí. Opravdu úchvatné a nemůžeme se jich nabažit. Po čtvrté hodině se odebíráme k autu, následuje tak druhá plavba a pak už přejezd na koupání do zátoky Ghar Lapsi. Všude okolo jsou malé jeskyňky a koupání tu působí docela romanticky. Lidí není až tak moc, průzračná teplá voda (23 stupňů) bez vln. Koupání končíme až po šesté hodině, pak jdeme na večeři opět do oblíbené restaurace a jako poslední akce dne je večerní procházka městem St. Julian. Je sice už tma, ale noční podniky jsou ještě skoro prázdné. Vše se rozjíždí až mnohem později, někdy kolem jedenácté. Zítra už budeme mít závěrečný maltský den. Osmý den (15.06.2013) –Mosta, Attard, Ta Qali, koupání na Anchor Bay, procházka ze St. Julians do Sliema
Poslední den již není až tak bohatý, ale věříme, že i tak bude na co vzpomínat. Začínáme v menší obci Mosta, kam všichni jezdí kvůli návštěvě farního kostela s obří kopulí, 60 metrů vysoké a o průměru 52 metrů. Neobvyklým výstavním exponátem je tu německá letecká puma, která spadla centrálním otvorem v kopuli do kostela, ale nevybuchla. V průvodci se říká, že díky sabotáži českých dělníků ze Škodovky. Na 
místě samém jsem žádnou takovou informaci nenašel, tak nevím. Jen tři kilometry odtud je obec Attard, která je pro změnu vyhledávaná díky svým krásným zahradám u paláce San Anton. Dnes je tento palác oficiální rezidencí maltského prezidenta. Kupodivu jsou zahrady velmi hezké a to díky velkému množství květin, exotických stromů, různých jezírek a také pávů. Oproti Buskett Garden příjemná změna. A ještě je nedaleko pěkná výrobna keramiky s velmi příjemnou paní majitelkou. Vlastně jsme tím zahájili prohlídku centra maltských řemesel. To ale sídlí kousek dál na starém britském vojenském letišti v hangárech a někdejších kasárenských budovách. Pracují tu skláři, hrnčíři, kameníci, kováři a další. Všichni tu samozřejmě mají i své krámky. Některé zboží je slušné kvality, žádné kýče. Asi jsme tu ve správnou dobu (kolem poledne), protože zde nejsou žádné zájezdy, jen jednotliví turisté. Teď pojedeme do zátoky Anchor Bay se vykoupat. Měl by tu být i rybářská 
vesnice, která posloužila jako kulisy k hollywoodskému muzikálu Pepek námořník. Dnes se stala vyhledávanou atrakcí zejména pro malé děti (poměrně vysoké vstupné 8 EUR). Nám postačí pohled z jižní strany zátoky odkud je celá vesnička krásně vidět. A vidíme jí i z pláže, kde se tentokrát koupáme dokonce celé dvě hodiny. Musím se ještě zmínit, že od včerejšího večera se rapidně oteplilo a to i v noci. Také toho mladí využili a venku před hotelem se ozýval hlahol až do ranních hodin. Do hotelu se vracíme už před pátou, abych požádal o vrácení zálohy. Stejně ale musím vynaložit dost úsilí, abych někoho dohledal, kdo by mi zálohu vrátil. Po této krátké epizodě vyrážíme na poslední procházku po nábřeží z St. Julians do Sliemy. Byla by ostuda bydlet tu a nepoznat okolí. Ani se nemusím zmiňovat, že se nám procházka líbila a hlavně závěrečná večeře se sedmičkou červeného v ceně. Tak a to je konec naší maltské cesty. Zítra před pátou ráno jedeme na letiště a odtud letíme zpět do Krakowa.
místě samém jsem žádnou takovou informaci nenašel, tak nevím. Jen tři kilometry odtud je obec Attard, která je pro změnu vyhledávaná díky svým krásným zahradám u paláce San Anton. Dnes je tento palác oficiální rezidencí maltského prezidenta. Kupodivu jsou zahrady velmi hezké a to díky velkému množství květin, exotických stromů, různých jezírek a také pávů. Oproti Buskett Garden příjemná změna. A ještě je nedaleko pěkná výrobna keramiky s velmi příjemnou paní majitelkou. Vlastně jsme tím zahájili prohlídku centra maltských řemesel. To ale sídlí kousek dál na starém britském vojenském letišti v hangárech a někdejších kasárenských budovách. Pracují tu skláři, hrnčíři, kameníci, kováři a další. Všichni tu samozřejmě mají i své krámky. Některé zboží je slušné kvality, žádné kýče. Asi jsme tu ve správnou dobu (kolem poledne), protože zde nejsou žádné zájezdy, jen jednotliví turisté. Teď pojedeme do zátoky Anchor Bay se vykoupat. Měl by tu být i rybářská vesnice, která posloužila jako kulisy k hollywoodskému muzikálu Pepek námořník. Dnes se stala vyhledávanou atrakcí zejména pro malé děti (poměrně vysoké vstupné 8 EUR). Nám postačí pohled z jižní strany zátoky odkud je celá vesnička krásně vidět. A vidíme jí i z pláže, kde se tentokrát koupáme dokonce celé dvě hodiny. Musím se ještě zmínit, že od včerejšího večera se rapidně oteplilo a to i v noci. Také toho mladí využili a venku před hotelem se ozýval hlahol až do ranních hodin. Do hotelu se vracíme už před pátou, abych požádal o vrácení zálohy. Stejně ale musím vynaložit dost úsilí, abych někoho dohledal, kdo by mi zálohu vrátil. Po této krátké epizodě vyrážíme na poslední procházku po nábřeží z St. Julians do Sliemy. Byla by ostuda bydlet tu a nepoznat okolí. Ani se nemusím zmiňovat, že se nám procházka líbila a hlavně závěrečná večeře se sedmičkou červeného v ceně. Tak a to je konec naší maltské cesty. Zítra před pátou ráno jedeme na letiště a odtud letíme zpět do Krakowa. 9.den (16.06.2013) - let do Krakowa, návštěva solného dolu Vělička a návrat domů
Ráno vracíme auto na letišti a klíče házíme do schránky u přepážky Europcaru. Auto si tak nikdo nepřebírá a tak nemáme žádný předávací protokol. Uvidíme, jak vyhodnotí drobné šrámy od větví, které jsme schytali při vyhýbání trojkoláku (strhli nám bez varování 125 EUR a na reklamaci zatím nereagovali a ani neposlali žádnou zprávu za co si peníze strhli. Podle mě si kompenzují velmi levný pronájem auta a počítají, že na úzkých silnicích nějaký ten šrám obdržíte. Dají Vám podepsat papír, že se všechny škody se musí hlásit na policii. Hlašte však šrámy, které jsou sotva vidět. Nikde jinde jsem se s takovými praktikami nesetkal, ale pravdou je, že pronájem auta byl mnohem dražší. Rovněž předání auta se čtvrtkou nádrže za 20 EUR a vrácení prázdné nádrže je také kompenzace levného pronájmu. Bohužel mají na Maltě všechny půjčovny podobné podmínky.
Let proběhl v pohodě a už směřujeme do Věličky, která leží asi 30 kilometrů od Krakowa. Platíme 15 zlotých za parkoviště a k pokladnám je to nějakých 300 metrů. Chvíli pátráme kde si máme koupi vstupenky. Jsou dvě místa : jedno pro místní v polštině za 52 zlotých a druhé pro cizince za 72 zlotých. Volíme první variantu v polštině a pomalu sestupujeme po nekonečných schodech dolů nejprve asi 160 metrů hluboko. Postupně procházíme jednotlivá místa a nejkrásnější je největší sál, který působí opravdu impozantně. Celá prohlídka trvá přes dvě hodiny a určitě stojí za to tento důl navštívit.
A co říci o Maltě na závěr ?. Pokud chceme hodnotit, jednoznačně je tu více kladů než záporů. Výhodou jsou velmi malé vzdálenosti a vysoká hustota památek na malém území. Podle mého názoru je ale nutné auto. Jezdí se sice vlevo, ale během dvou dnů si člověk zcela přivykne. Na Maltě jezdí docela dost autobusů, ale to zejména kolem Valletty, na okrajích je to určitě horší. Tak se může stát, že návštěvou jednoho místa strávíte půl dne. S autem za týden objedete vše i každodenními koupacími zastávkami. Malta určitě není nijak zvláštní koupací destinace. Pláže jsou většinou malé a v létě musí být absolutně přeplněné. Od většiny hotelů je to na koupání docela daleko. V případě, že se chcete jen koupat , vyberte si raději jinou zemi. Ale jako propojení historie s troškou koupání je Malta ideální. A další plusy ?
-určitě stálost počasí. My jsme navštívili Maltu v polovině června a každý den bylo slunečno. Ke konci našeho pobytu i v noci byly teploty přes 25 stupňů.
-poměrně příznivé ceny v marketech a i restauracích
-výborná středomořská kuchyně
-asi nejlevnější pronájem auta v Evropě
-Heritage Malta Multisite Pass na skoro všechny památky kromě Hypogea a kostelů za cenu 35 EUR s platností 30 dnů a možností navštívit každou památku jednou
-velmi časté úzké silnice vymezené kamennými zídkami, kde se dvě protijedoucí vozidla jen stěží vyhnou
-ve městech hustý provoz , což může být ve spojení s levostranným řízením pro mnohé problém
-vyprahlá zem s menším množstvím zeleně, spíše městská zástavba a skalnaté pobřeží
- většina hotelů nemá vlastní pláže a pokud ano , tak s přístupem přes molo se schůdky do moře
-není zde mnoho písečných pláží a většina je jich menších, takže v hlavní sezóně tu bude hlava na hlavě
-menší pláže u útesů jsou většinou hůře dostupné (nutnost pronajatého automobilu)
- rozsáhlá autobusová síť, ale na odlehlejších místech až hodinové intervaly, takže pokud zde trávíte jen týdenní dovolenou je dle mého názoru pronájem auta nezbytný
